Je vodík skutečně palivem budoucnosti? Tým Marka Carbola z CDV získal prestižní ocenění za analýzu, která do českého prostředí přináší tvrdá data o jeho výrobě a reálné ekologické stopě. Přečtěte si, proč o čistotě dopravy rozhoduje energetický mix a jaký potenciál má vodík v horizontu roku 2040.
Výzkumný tým Centra dopravního výzkumu (CDV) pod vedením Marka Carbola získal významné uznání za nejlepší článek publikovaný v odborném časopise Plyn. Společně se spoluautory Adamem Poulem a Liborem Špičkou v něm přinesli klíčová data o environmentálních dopadech a energetické náročnosti výroby vodíku v podmínkách České republiky. Jejich studie, pracující s predikcemi energetického mixu až do roku 2040, představuje zásadní podklad pro transformaci těžké dopravy a udržitelnou mobilitu.
Ocenění je potvrzením vysoké odborné úrovně našeho výzkumu a schopnosti CDV přenášet komplexní data do řešení pro čistou budoucnost.
O vodíku bez mýtů a s jasnými daty
Co přesně znamená tento výzkum pro českou dopravu a proč je role vodíku tak diskutovaná? V následujícím rozhovoru nám Marek Carbol přiblíží, jak technologie PEM elektrolýzy funguje jako „energetický most“ a proč právě původ elektřiny rozhoduje o tom, zda bude doprava skutečně nízkoemisní.
Váš článek o environmentálních dopadech výroby vodíku získal ocenění – co pro vás osobně tento úspěch znamená v kontextu každodenní práce výzkumníka?
Upřímně mě to hodně potěšilo. Většinu času pracujeme s daty, modely a analýzami, které nejsou na první pohled vidět. To ocenění pro mě znamená hlavně potvrzení, že má smysl dělat výzkum důkladně a do hloubky. A beru to taky jako ocenění práce celého týmu v Centru dopravního výzkumu. Na článku jsme pracovali dlouhodobě a bylo pro nás důležité přinést do českého prostředí konkrétní čísla výroby vodíku v podmínkách ČR. To, že článek získal cenu, je pro nás motivace pokračovat dál a věnovat se tématům, která budou pro dopravu v příštích letech zásadní.
Kdybyste měl laikovi vysvětlit, proč je technologie PEM elektrolýzy pro naši budoucnost tak důležitá, jak byste ji popsal?
Nejjednodušší vysvětlení je, že PEM elektrolýza umožňuje přeměnit elektřinu na palivo. Když máme přebytek elektřiny například z obnovitelných zdrojů, můžeme ji pomocí elektrolýzy využít k výrobě vodíku, který se pak dá skladovat a použít později, třeba v dopravě. Právě to je pro budoucnost klíčové. Obnovitelné zdroje totiž nevyrábějí elektřinu pořád stejně, takže potřebujeme způsob, jak energii uložit a využít ji ve chvíli, kdy ji opravdu potřebujeme. Vodík v tomhle směru funguje jako „energetický most“ mezi výrobou elektřiny a její spotřebou v dopravě nebo průmyslu.
Vodík bývá často vnímán jako „hudba vzdálené budoucnosti“. Je jeho širší využití v praxi skutečně tak daleko, nebo jsme mu blíž, než si veřejnost myslí?
Vodíkové technologie už dnes existují a fungují. Ať už jde o výrobu vodíku elektrolýzou, jeho využití v dopravě nebo v průmyslu. To, co dnes chybí, není samotná technologie, ale spíš infrastruktura a ekonomické podmínky. Zároveň je důležité říct, že vodík pravděpodobně nebude řešením úplně pro všechno. Jeho největší smysl vidím tam, kde baterie nestačí, například u těžké nákladní dopravy, dálkové dopravy nebo v některých průmyslových procesech. Právě v těchto oblastech se podle mě jeho využití začne v praxi objevovat nejdříve.
Ve studii pracujete s výhledem až do roku 2040. Jak si v tomto horizontu představujete českou dopravu a jaké místo v ní podle vašich analýz bude vodík mít?
Do roku 2040 očekávám, že česká doprava bude výrazně více rozdělená podle typu využití. U osobních aut budou pravděpodobně dominovat bateriová vozidla, protože jsou energeticky nejefektivnější a pro běžné každodenní použití dávají největší smysl. Vodík podle našich analýz bude mít větší význam hlavně v těžké dopravě, například u nákladních vozidel, autobusů nebo tam, kde je potřeba dlouhý dojezd a rychlé doplnění paliva. Zároveň bude hodně záležet na tom, jak se bude měnit energetický mix v ČR. Právě původ elektřiny totiž rozhoduje o tom, jestli bude vodík opravdu nízkoemisní. Neméně důležitá ale bude ekonomika. O tom, jak velkou roli bude vodík skutečně hrát, nakonec rozhodne hlavně jeho cena pro koncového uživatele a to, jak obstojí v porovnání s dalšími palivy a typy pohonů.
Co je podle vás největší mýtus, který o vodíku v české společnosti koluje a který byste rád na základě svých zjištění vyvrátil?
Asi největší mýtus je, že vodík je automaticky „zelený“. Ve skutečnosti hodně záleží na tom, z čeho se vyrábí. Pokud je vyrobený elektrolýzou za použití elektřiny, která pochází z fosilních zdrojů, jeho environmentální dopady mohou být poměrně vysoké. Na druhou stranu naše výsledky ukazují, že s postupnou změnou energetického mixu se situace výrazně zlepšuje. Jinými slovy, vodík může být velmi čisté palivo, ale jen za podmínky, že je vyráběný z nízkoemisní elektřiny.